Roman Franta (* 3. srpna 1962, Tábor) vystudoval v letech 1990–1997 Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Bedřicha Dlouhého a Aleše Veselého. Věnuje se především malbě, v níž propojuje přírodní motivy se společenskými tématy. Jeho ranou tvorbu ovlivňovaly abstraktní expresionismus a japonská kaligrafie. Zájem o fotografování přírodních detailů jej později přivedl k obrazům rostlin, plodů a částí zvířecích těl, jejichž nahromaděné tvary vytvářejí optický dojem pohybu a chvění.
Nejvýraznějším a snadno rozpoznatelným motivem jeho tvorby se stali brouci. Jejich opakující se těla používá jako základní stavební prvky obrazových struktur, z nichž skládá také portréty přátel a známých osobností z oblasti umění, hudby, politiky či sportu. Přírodní svět se tak v jeho obrazech prolíná se světem lidským, s odkazy na slavná umělecká díla i s ironií a sarkastickým humorem. V dalších cyklech kombinuje monumentálně pojaté zvířecí motivy s drobnými vyobrazeními politicky a historicky významných míst. Nečekaná spojení mu umožňují s nadsázkou komentovat dějiny i současnou společnost.
Jeho díla jsou zastoupena například v Národní galerii v Praze, Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře a v soukromých sbírkách v Česku i v zahraničí. Pozornost vzbudila také výstava v pražské Galerii Nová síň v roce 2010, na níž propojením pohádkových postav s erotickými motivy ironizoval využívání nahoty v reklamě.
