Věra Janoušková (25. června 1922, Úbislavice – 10. srpna 2010, Praha) byla česká sochařka, kolážistka, malířka a grafička. Po odborné průpravě na sochařsko-kamenické škole v Hořicích studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Karla Dvořáka a Josefa Wagnera. Spolu s manželem, sochařem Vladimírem Janouškem, patřila k zakladatelům skupiny UB 12. Její vztah k přírodě a výtvarné cítění výrazně formovalo dětství prožité v Podkrkonoší.
Osobitý výraz našla především v plastikách ze smaltovaného plechu a odložených předmětů, kterým dávala nový význam. Opotřebené povrchy, barevné plochy a nepravidelné tvary skládala do lidských figur a hlav. Podobným způsobem pracovala také v papírových kolážích, kde propojovala cit pro barvu se sochařským vnímáním objemu. Její tvorba spojuje hravost a poetickou představivost s citlivostí k lidskému osudu.
Po roce 1968 byly její možnosti veřejně vystavovat výrazně omezeny. Díla Věry Janouškové jsou dnes zastoupena v českých i zahraničních sbírkách, mimo jiné v Národní galerii v Praze a Museu Kampa. Národní galerie je představila také na výstavě Doteky přítomnosti – Umělkyně tvůrčí skupiny UB 12. Od roku 2023 její tvorbu připomíná rovněž stálá expozice v Ateliéru manželů Janouškových v pražských Košířích.
