Jan Koblasa (5. října 1932, Tábor – 3. října 2017, Hamburk) byl český sochař, malíř, grafik a scénograf, který se věnoval také poezii a hudbě. V letech 1952–1958 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy, Otakara Španiela a Karla Pokorného. Poté krátce studoval scénografii u Františka Tröstera na DAMU. Patřil ke spoluzakladatelům skupiny Šmidrové a výrazným osobnostem českého neoficiálního umění šedesátých let. Po emigraci v roce 1968 působil v Německu, kde v letech 1969–1998 vedl obor volné plastiky v Kielu.
Jeho tvorba propojovala abstrakci s lidskou postavou, mytologií a duchovními náměty. V postavách andělů, proroků či strážců se vracel k otázkám lidského údělu, utrpení a naděje. Pracoval se dřevem, kamenem i bronzem a využíval rozdílů mezi hladkým povrchem a hrubým opracováním. Od dramatických, výrazově vypjatých děl postupně směřoval k jednodušším tvarům a soustředěnějšímu, meditativnímu výrazu. Důležitým zdrojem inspirace mu zůstávaly hudba, literatura a filozofie.
Jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Hamburger Kunsthalle či Stedelijk Museum v Amsterdamu. Vystavoval v Evropě i zámoří; samostatné přehlídky jeho tvorby hostily například Kunsthalle v Kielu a muzeum v Bochumi. V roce 2012 představila rozsáhlá retrospektiva v Jízdárně Pražského hradu jeho mnohostranné umělecké dílo.
