Eduard Ovčáček (5. března 1933, Třinec – 5. prosince 2022, Ostrava) byl český grafik, malíř, sochař, vizuální básník a pedagog. V letech 1957–1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u Petera Matejky a absolvoval také stáž u Antonína Kybala na pražské VŠUP. Patřil ke spoluzakladatelům Klubu konkrétistů, působil ve skupině Parabola a byl členem SČUG Hollar i Umělecké besedy. Významně se podílel na rozvoji uměleckého vzdělávání v Ostravě, kde na Ostravské univerzitě vedl ateliér volné grafiky.
Spojujícím prvkem jeho rozmanité tvorby bylo písmo. Písmena, číslice a znaky zbavoval jejich obvyklé funkce a proměňoval je v obrazové struktury, rytmy i prostorové kompozice. Patřil k předním českým představitelům lettrismu a soustavně experimentoval s materiály a technikami. Vytvářel propalované koláže, dřevěné reliéfy, práce z ručního papíru, sítotisky i digitální grafiku. Zkoumal možnosti sdělení a jeho narušení; v některých dílech reagoval také na společenské dění, manipulaci a omezování svobody.
Jeho díla jsou zastoupena například v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně, vídeňské Albertině a Slovenské národní galerii v Bratislavě. Vystavoval doma i v zahraničí; jeho tvorbu představily například výstavy Komunikace písmem & obrazem v Muzeu umění Olomouc v roce 2009 a Ve zkratce v Museu Kampa v roce 2012. Za přínos grafickému umění získal v roce 1999 Cenu Vladimíra Boudníka.
