Hana Purkrábková (19. srpna 1936, Tábor – 14. ledna 2019, Praha) byla česká sochařka a keramička spojená s novou figurací. Vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a v roce 1961 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Jana Kavana. Poté pracovala v keramické dílně Ústředí uměleckých řemesel ve Štěchovicích. Od roku 1969 se soustředila na volnou tvorbu v ateliéru v Brunšově, který vybudovala společně se svým manželem, sochařem Karlem Pauzerem. Byla členkou Umělecké besedy.
Ústředním tématem jejích plastik byl člověk, jeho povaha a chování v každodenních situacích. Z drobných gest, výrazů a postojů vytvářela osobité postavy, v nichž spojovala laskavý humor s ironií a kritickým pohledem na lidské slabosti. Inspiraci nacházela také ve světě zvířat, jejichž rysy někdy propojovala s lidskými. Pracovala především s keramickou a šamotovou hlínou; přirozený povrch doplňovala patinou či střídmou barevností. Výraz jejích soch vycházel z citlivé modelace a schopnosti vystihnout povahu postavy několika přesnými detaily.
Její díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze, Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, Moravské galerii v Brně i v zahraničních sbírkách, například ve filadelfském The Clay Studio. Vystavovala v Česku, Belgii, Spojených státech a dalších zemích. V roce 1986 získala zlatou medaili na mezinárodní výstavě keramiky v italském Gualdo Tadino. Její tvorbu připomněla v roce 2023 výstava Ze života v Museu Kampa.
