Rudolf Sikora (* 17. dubna 1946, Žilina) je slovenský malíř, grafik, fotograf a sochař, významný představitel konceptuálního umění. V letech 1963–1969 vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě u Petera Matejky a souběžně se věnoval studiu scénografie na Vysoké škole múzických umění. Za normalizace patřil k důležitým osobnostem neoficiální výtvarné scény a v roce 1988 spoluzaložil skupinu Syzýgia. Později působil jako pedagog na uměleckých vysokých školách v Bratislavě a Košicích.
Ve své tvorbě zkoumá postavení člověka ve vesmíru, plynutí času a odpovědnost za budoucnost planety. Již od sedmdesátých let upozorňuje na ekologická rizika a propojuje uměleckou představivost s vědeckými poznatky. Pracuje s fotografií, malbou, grafikou i prostorovými objekty a používá jednoduché znaky, například hvězdu, kříž či šipku. Jejich prostřednictvím vyjadřuje vztahy mezi zrozením a zánikem, jednotlivcem a civilizací. Významnou část jeho díla tvoří také dialog s odkazem Kazimira Maleviče a avantgardních představ o proměně světa.
Jeho práce jsou zastoupeny v Národní galerii v Praze, Slovenské národní galerii v Bratislavě, Art Institute of Chicago či Muzeu Ludwig v Kolíně nad Rýnem. Rozsáhlou přehlídku Sám proti sobě uvedla v roce 2006 Národní galerie v Praze a následně v roce 2008 Slovenská národní galerie. V roce 2026 jeho tvorbu představila výstava Za a proti v Moravské galerii v Brně, která propojila jeho dlouhodobý zájem o ekologii, společnost a možnosti uměleckého sdělení.
