Květa Válová (13. prosince 1922, Kladno – 6. září 1998, Kladno) byla česká malířka, kreslířka a grafička, významná představitelka nové figurace. V letech 1945–1951 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Emila Filly. Od roku 1957 byla členkou skupiny Trasa. Celý život spojila s Kladnem, kde žila a tvořila se svou sestrou, dvojčetem Jitkou Válovou. Přestože obě autorky sdílely blízká témata a často společně vystavovaly, každá rozvíjela vlastní výtvarný projev.
Ústředním tématem její tvorby byl člověk, jeho vnitřní napětí, tíha existence i schopnost vzdorovat. Charakteristické jsou mohutné, sevřené postavy, které svou hmotností připomínají kameny či skalní útvary. Zkušenosti se strukturální malbou promítala do výrazných povrchů a zjednodušených tvarů lidských těl. Jednotlivé figury i jejich seskupení se stávají obrazy zápasu, osamění, blízkosti a vzájemné opory. Expresivní malbou tak vyjadřovala obecně platné lidské situace bez potřeby podrobného vyprávění.
Její díla jsou zastoupena v českých i zahraničních sbírkách. Účastnila se řady samostatných a kolektivních výstav, včetně přehlídek skupiny Trasa a výstav Nová figurace. V roce 1994 získala společně s Jitkou Válovou Cenu Johanna Gottfrieda Herdera ve Vídni. Jejich tvorbu znovu představila rozsáhlá výstava Cesta předurčena osudem, uspořádaná v letech 2022–2023 v Kutné Hoře u příležitosti stého výročí narození obou sester.
