Jaroslava Votrubová (* 1951, Cheb) je česká sklářská výtvarnice, malířka a grafička. Studovala na Střední odborné škole výtvarné na Hollarově náměstí v Praze a v letech 1973–1979 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Stanislava Libenského. V letech 1972–1988 navrhovala užitkové sklo pro Sklárny Kavalier v Sázavě, poté se soustředila na samostatnou tvorbu. Věnovala se také výuce výtvarných předmětů a vedení kurzů rytí skla.
Těžištěm její práce je rytina na barevném přejímaném skle, vedle níž rozvíjí malbu a grafiku. Odbrušováním barevné vrstvy a využitím světla vytváří obrazy s výraznou prostorovou hloubkou. Inspiraci čerpá z psychologie, mytologie, vědy i osobních prožitků. Prostřednictvím snových výjevů, metafor a humorného nadhledu zkoumá lidské vztahy, emoce a způsoby, jimiž vnímáme svět. Tvorbu chápe jako cestu k sebepoznání i porozumění společnosti.
Její díla jsou zastoupena ve Sklářském muzeu v Kamenickém Šenově, Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, německém Glasmuseum Frauenau a Grand Crystal Museum v Tchaj-peji. Vystavovala samostatně i společně s manželem Antonínem Votrubou. Její tvorbu představily například výstava Pohledy na svět v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře v roce 2016 a mezinárodní putovní projekt Gravure on Tour. V roce 2024 se účastnila výstavy Sami spolu v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
